Polednice
Polednice:
U tabule díte stálo,
s plna hrdla mlčelo.
Bodejž bys jen trochu málo
z učebnice vědělo!
Poledne v tom okamžení,
bude konec hodiny,
a ty jako zaražený
neznáš příklad jediný!
A zas do hrozného křiku-
i bodejž tě sršeň sám-
že na tebe, nezbedníku
ředitele zavolám!
Pojď si pro něj, řediteli,
pojď, vem si ho, zlostníka!
A teď všichni uviděli,
jak kdos dveřeodmyká.
Dlouhé nohy, dlouhé ruce,
černý vous-jak velitel,
vchází do dveří tak prudce.
Je to sám pan ředitel!
Ke stolu se plížé tiše,
pan ředitel jako stín,
hloupí žáček sotva dýše-
bojí se, co bude s ním.
Už vztahuje k němu ruku,
už je konec dětským hrám.
Teď dostaneš hloupí kluku,
pětku velkou jako trám.
Tu slyš!Jedna, druhá, třetí,
zvonec konec udeří.
Že školy ven deti letí,
nikdo tomu nevěří.
V mdlobáchmatka doma leží,
na ňadrech má žákovskou,
táta ke klukovi běží,
by ho ztrestal rákoskou.
Proto hochu, uč se více,
ať se ti to nestane.
Barrandovská polednice
strašit potom přestane.